Transgenerační přenos, jeho vliv na náš život

Přemýšleli jste někdy o tom, jak jste sami nebo vaše děti ovlivněni předky? Nemyslím tím jen rodiči nebo prarodiči, ale i vzdálenějšími generacemi. Mnoho lidí si myslí, že se rodíme "čistí", bez jakýchkoliv limitů a omezení, a svůj život i reakce si formujeme teprve po narození. Že se nás traumata a prožitky našich předků vůbec netýkají, stejně tak, jako se netýkají našich dětí. Opak je ale pravdou. Nechci touto úvahou někoho přesvědčovat o jiném pohledu za každou cenu, spíše chci dát možnost k zamyšlení.

Z praxe často vidím, jak rodiče mívají nezdravá očekávání od svých dětí, jak nechtějí přijmout jejich slabé stránky a nedokonalosti, které nezapadají do jejich vidění světa. Chceme pak od svých dětí odvahu, sebevědomé chování, aby jednaly jinak než my. Ony k tomu přece mají příležitost a možnosti, které my neměli. Připusťme si, že i my jsme trpěli strachy a obavami, možná jsme zapomněli, jak úzkostní, nesebevědomí a jací jiní jsme byli my, a tyto vlastnosti jsme nechtěně na své děti přenesli. Za strachem z výšky, vody, prostor, za pasivitou nebo i agresivitou nemusí být přímo rodiče v rámci transgeneračního přenosu, ale i někdo z našich dávných předků v rodové linii.

Můžeme pomoci svým dětem se s tímto neuvědomovaným dědictvím vyrovnat přijetím zodpovědnosti a pochopením. Pokud jsou projevy generačních problémů závažnější, můžeme dát dětem najevo, že to není jejich slabost nebo selhání, a případně jim pomoci vyhledat odbornou pomoc.

Co je to transgenerační přenos?

Dost moralizování, co to tedy ten transgenerační přenos je? Takzvaný transgenerační přenos začíná už v prenatálním věku. Miminko vnímá emoce své matky, to, co prožívá, co se děje kolem ní. Emoční rozpoložení a prožitky otce zde hrají také velkou roli.

Následně dítě ovlivňují ještě další události, které se mohly udát mnoho generací před ním. Již neexistuje předané svědectví o nich, mnohdy se i nepříjemné události v rodinách skrývaly. Co je důležité, že jsou otisknuty v nervovém systému dalších generací. Je to taková neuvědomovaná, stále aktivní paměť předků. To vede současné generace ke zmiňovaným nepřiměřeným reakcím a různým jednáním, které bývají odsuzovány. Ale hlavně k vytváření obranných strategií, které by měly pomoci vyhnout se pocitům a bolesti. Toto má ale spíš opačný efekt.

Někdo si tyto prožitky a reakce spojuje s minulými životy (pokud tomuto fenoménu věří), ale psychologové jej definují právě jako transgenerační přenos nebo generační přenos traumatu jedince. Tímto nechci upřednostňovat ani jeden z pohledů, ať psychologický, nebo pokud někdo jako příčinu vnímá fenomén minulých životů. Pokud jakýkoliv pohled na příčinu negativních prožitků je součástí nějaké terapie nebo způsobu řešení a přináší to úlevu, je to důležité.

Příkladem transgeneračního přenosu je například výzkum, který zkoumal potomky rodin, jež zažily holokaust a jiné hrůzy 2. i 1. světové války. Reakce současných generací a otisky v jejich nervovém systému byly diagnostikovány. Ale i zcela běžnější tragédie v rodinách se promítají v chování a problémech současných generací. Může tím být násilná smrt, týrání, ztráta dítěte, násilí nejen v rodině, chudoba, nemoc a mnohé jiné.

Důležité na závěr:

Je důležité říci, že tato přenesená traumata, nefunkční životní strategie a mnohé další lze řešit, ať už jejich zpracováním, posilováním odolnosti vůči nim, nebo přerámováním přístupu. Jen se toho nebát, přijmout zodpovědnost za svůj život, nehledat vinu u předků nebo v "minulých životech". Je na každém z nás, jestli se nechá jen tak unášet životem bez svého přičinění.