Odpuštění - jak odpustit, proč?

Skoro každý si nese v sobě nějaké neodpuštění, někdy to je maličkost, sourozenec, který nám rozbil milovanou hračku, někdy to je psychické nebo fyzické ublížení rodiči nebo blízkými. Ale může se i stát, že z té rozbité hračky může být v dospělosti sourozenecká nenávist. Někdy jsou důvodem našeho neodpuštění rodiče nebo alespoň jeden z nich. V dalším životě to může být kamarád, spolužák a velmi často to bývá partner. Ať už stávající nebo minulý.

"Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce." - Táňa Keleová-Vasilková slovenská spisovatelka 1964

Na odpuštění lze použít afirmace (tvrzení), které je možné najít v knihách, časopisech, ale běžně stačí v duchu sám v sobě k tomu druhému pronést slova odpuštění. Pro někoho bezvýznamná aktivita bez účinku, protože to neřekl tomu druhému do očí, ale věřte, že i toto pomůže. Ono už někdy ti, kterým je potřeba odpustit nejsou mezi námi a přeci se jde s touto dávnou bolestí vypořádat.

Pokud někomu něco neodpustíme, držíme v sobě negativní myšlenky, emoce, které mohou v těle způsobovat i onemocnění. Nejsou pak bolavé myšlenky, ale i tělo. Hlavně ale takové myšlenky nebo emoce formou negativní energii vyzařujeme ven. Setkáme-li se pak s někým, komu nemůžeme odpustit, aniž bychom něco vyslovili, on z nás náš postoj k němu podvědomě vnímá. Potom začne reagovat slovní nebo energetickou obranou. Tím prohlubujeme a potvrzujeme společnou starou bolest. Pak ta "rozbitá hračka" nemá řešení i po letech.

Ale jak již jsem psal, nejhorší vliv neodpuštění má na nás samotné, zdravotní problémy, nepříjemné emoce, myšlenky plné nenávisti ubližují především nám samotným, hlavně my s nimi žijeme. Ten druhý o tom, co nás trápí, nemusí mít ani potuchy a žije si spokojeným životem.

Proto se snažte odpouštět a odpustit, přeneste se přes staré bolesti a křivdy a nenechte to zajít tam, kdy už ten, komu je třeba odpustit tady nemusí být a sice nikdy není pozdě, ale roky mlčení, vzájemné nenávisti jsou zbytečné. Pak bychom se mohli dostat k dalšímu tématu - lítosti, vině a neodpuštění sobě, s kterým žije také mnoho lidí.

Jednoduchá afirmace na odpuštění:

Milý, milá (...........), odpouštím Ti tímto za vše, čeho jsi se na mě vědomě či nevědomě dopustil a prosím tímto i Tebe, abys i ty mě odpustil vše, čeho jsem se vědomě i nevědomě na Tobě dopustil já. Děkuji.

Často nemůžeme odpustit sami sobě, bývá to problém si to přiznat, někdy si to ani neuvědomujeme. Bývají to dávná selhání, neúspěchy, něco, co jsme udělali nebo naopak neudělali.

Proto i afirmace pro odpuštění sobě:

Odpouštím si vše, čeho jsem se na sobě nebo druhých vědomě či nevědomě dopustil, všechny své nedostatky chyby, selhání (.........). Většinou tyto neodpuštění vznikly pod vlivem neznalosti, nevědomosti a událostí na které jsem nebyl připraven a je zbytečné tímto neodpuštěním ubližovat sobě nebo druhým.

Pokud to nefunguje, něčím si proces odpuštění blokujete, někdy je potřeba ještě zařadit proces přijetí, s kterým vám v případě potřeby rád pomohu. V některých případech je potřeba akt odpuštění zopakovat, vzhledem k postupnému vyrovnávání se a vidění příčiny vzniku neodpuštění.