Odpuštění - jak odpustit a proč?

Skoro každý si nese v sobě nějaké neodpuštění, někdy to je maličkost, sourozenec, který nám rozbil milovanou hračku, někdy to je psychické nebo fyzické ublížení rodiči nebo blízkými. Ale může se i stát, že z té rozbité hračky může být v dospělosti sourozenecká nenávist. Někdy jsou důvodem našeho neodpuštění rodiče nebo alespoň jeden z nich. V dalším životě to může být kamarád, spolužák a velmi často to bývá partner. Ať už stávající nebo minulý.

"Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce." - Táňa Keleová-Vasilková slovenská spisovatelka 1964

Na odpuštění lze použít afirmace (tvrzení), které je možné najít v knihách, časopisech, ale běžně stačí v duchu sám v sobě k tomu druhému pronést slova odpuštění. Pro někoho bezvýznamná aktivita bez účinku, protože to neřekl tomu druhému do očí, ale věřte, že i toto pomůže. Ono už někdy ti, kterým je potřeba odpustit nejsou mezi námi a přeci se jde s touto dávnou bolestí vypořádat.

Pokud někomu něco neodpustíme, držíme v sobě negativní myšlenky, emoce, které mohou v těle způsobovat i onemocnění. Nejsou pak bolavé myšlenky, ale i tělo. Hlavně ale takové myšlenky nebo emoce formou negativní energii vyzařujeme ven. Setkáme-li se pak s někým, komu nemůžeme odpustit, aniž bychom něco vyslovili, on z nás náš postoj k němu podvědomě vnímá. Potom začne reagovat slovní nebo energetickou obranou. Tím prohlubujeme a potvrzujeme společnou starou bolest. Pak ta "rozbitá hračka" nemá řešení i po letech.

Ale jak již jsem psal, nejhorší vliv neodpuštění má na nás samotné, zdravotní problémy, nepříjemné emoce, myšlenky plné nenávisti ubližují především nám samotným, hlavně my s nimi žijeme. Ten druhý o tom, co nás trápí, nemusí mít ani potuchy a žije si spokojeným životem.

Proto se snažte odpouštět a odpustit, přeneste se přes staré bolesti a křivdy a nenechte to zajít tam, kdy už ten, komu je třeba odpustit tady nemusí být a sice nikdy není pozdě, ale roky mlčení, vzájemné nenávisti jsou zbytečné. Pak bychom se mohli dostat k dalšímu tématu - lítosti, vině a neodpuštění sobě, s kterým žije také mnoho lidí.

Jednoduchá afirmace (pozitivní tvrzení) na odpuštění:

Milý, milá (...........), odpouštím Ti tímto za vše, čeho jsi se na mě vědomě či nevědomě dopustil a prosím tímto i Tebe, abys i ty mě odpustil vše, čeho jsem se vědomě i nevědomě na Tobě dopustil já. Děkuji.

Často nemůžeme odpustit i sami sobě, bývá problém si to přiznat, někdy si to ani neuvědomujeme. Mohou to být dávná selhání, neúspěchy, něco, co jsme udělali nebo naopak neudělali.

Proto i afirmace pro odpuštění sobě:

Odpouštím si vše, čeho jsem se na sobě nebo druhých vědomě či nevědomě dopustil, všechny své nedostatky chyby, selhání (.........). Většinou tyto neodpuštění vznikly pod vlivem neznalosti, nevědomosti a událostí na které jsem nebyl připraven a je zbytečné tímto neodpuštěním ubližovat sobě nebo druhým.

Pokud to nefunguje, něčím si proces odpuštění blokujete, někdy je potřeba ještě zařadit proces přijetí, s kterým mohu případně pomoci. V některých případech je potřeba akt odpuštění zopakovat, vzhledem k postupnému vyrovnávání se a vidění příčiny vzniku neodpuštění. Pokud se stále nedostavuje výsledek, bylo by určitě dobré vyhledat někoho, kdo vám z tohoto bludného kruhu pomůže dostat se ven.