Sociální strachy a jejich skrytý dopad

Strach z odmítnutí, nepřijetí nebo vyloučení ze skupiny. Tyto strachy často spadají do kategorie sociáních fobií. Většina lidí – ať už ti, kteří jimi trpí, nebo jejich okolí – vnímá dopad hlavně v oblasti komunikace, společenského projevu a mezilidských vztahů. Možná si ale neuvědomujete, že tento strach může působit i mnohem skrytěji. Často se prvotně projevuje v rodině a vztazích, ale postupně může ovlivnit i další oblasti života. 

Původ a vývoj sociálních strachů

Původ těchto strachů sahá až do dob, kdy lidé žili v tlupách a podobných skupinách. Jsou hluboko zakotveny v nás a kdysi nám sloužily jako ochrana – něco, co nám umožnilo přežití. Pokud by tehdy byl člen skupiny vyloučen nebo odmítnut, měl minimální šanci přežít mimo ni. V té době nám tedy tyto strachy skutečně pomáhaly.

Dnes nás však mohou blokovat v úspěchu – jak ve společnosti, tak i v našem zdravém psychologickém a osobnostním vývoji, a dokonce i ve zdravých partnerských a rodinných vztazích. Málokdo si uvědomuje, že právě pod jejich vlivem si můžeme vytvořit řadu nefunkčních a limitujících vzorců chování pro náš současný život.

Kdy strach vzniká?

Tento problém se může začít formovat už v raném dětství, během vytváření vztahu mezi dítětem a rodičem. Pokud má rodič narcistní rysy, nepřeje dítěti štěstí nebo potřebuje neustále před dítětem prezentovat své dovednosti, sílu či inteligenci, může to být právě začátek celého problému. Myslíte si, že takový rodič nemůže existovat? Věřte, že ano. Někdy je to patrné na první pohled, ale častěji je to skryté natolik, že si toho nevšimne ani nejbližší okolí.

Obranný mechanismus: Sebepopření

Pokud takový rodič neumožní dítěti být lepším, šikovnějším, sebevědomějším, nebo mu brání v tom, aby bylo zdravější, případně aby mělo lásku a pozornost i od druhého rodiče, dítě si – kvůli již zmíněnému strachu z vyloučení a zavržení – zvolí obranný postoj: sebepopření a sebepotlačení. Kdyby totiž s rodičem soutěžilo nebo bylo v něčem lepší, hrozí, že bude "vyloučeno". Ne doslova, ale mohlo by přijít o pozornost, lásku nebo pocit bezpečí. A to přece stačí.

Dlouhodobé důsledky a cesta ven

Tento vzorec chování většinou zůstává funkční po celý život a dítě jej používá i v dalších životních fázích – vůči spolužákům, partnerovi nebo kolegům. Pokud z tohoto bludného kruhu nevystoupí, může si blokovat úspěch a hojnost, a vždy zůstávat v pozadí, ve stínu úspěchu druhých. Často selže i v důležitých životních situacích (zkouška, přijímací pohovor, prezentace projektu), ačkoli má talent a předpoklady. V některých případech si dokonce najde povolání, kde se může obětovat pro druhé, a kde není dostatečně oceněno.

S těmito příklady se ve své praxi u klientů setkávám. Možná vám to, co píšu, přijde nemožné nebo příliš tvrdé. Ale pokud si člověk díky stejně tvrdé informaci uvědomí, že se v tomto programu sebepopření nachází, a podaří se mu z něj vystoupit, je to jedině dobře. A je to možné.