Solar plexus a tzv. pupečníkové trauma

Člověk, alespoň trochu zběhlý v oblasti psychologie, se přinejmenším nad tímto pojmem pozastaví. Solar plexus je pojmem známým. Ať už v oblasti ezoteriky jako 3. čakra či čakra Solar plexu, ale i jako nervová pleteň v dutině břišní, známá v oblasti medicíny. No a výraz "dostal na solar" už jste také určitě slyšeli.

Přiznávám, s pojmem pupečníkové trauma je to horší. Ano, chápu, je to můj pracovní pojem, který používám, a nezapadá tedy do odborné terminologie. Nicméně mi přišlo zajímavé se o tento pohled podělit. Pokusím se oba pojmy přiblížit.

Lidské tělo řídí nám známý mozek v dutině lebeční, ale i mozek druhý, chcete-li vedlejší. Ten je uložený v břiše, přesněji se rozkládá od žaludku až doprostřed prsou a pod srdce. Je to nervový uzel, který řídí chod celého těla. A říká se mu právě Plexus Solaris. Je nervy spojen s mozkem a některé prameny uvádějí, že je důležitější než právě mozek v dutině lebeční. To nechám na uvážení každého.

Plexus řídí jednotlivé vnitřní orgány a udržuje je v rovnováze. Jeho existenci si běžně uvědomujeme, pokud začneme prožívat nějaké emoce – vztek, bolest, ale i radost. Pokud cítíme pocit ohrožení a mnohé jiné, pak se dostaneme do nerovnováhy nejen emoční a pocitové, ale i fyzické. Typická je bolest v oblasti břicha, často i úzkost. Poté je úkolem solaru, dát tělo po odeznění problému do rovnováhy.

Co je to "pupečníkové trauma"?

Teď ale už k termínu "pupečníkové trauma". Jak jsem se k němu dostal? Novorozenec, u kterého je po porodu mozek doposud nepopsán vědomostmi, životními zkušenostmi a různými dogmaty (které my dospělí tak s "oblibou" předáváme dál), je více odkázán na nervové funkce právě v oblasti Solaru. Jsou to funkce důležité pro holé přežití malého tvorečka. V této oblasti je pupeční šňůra, spojení s matkou, které porod přeruší.

V praxi jsem si všiml, že mnoho předporodních a porodních událostí – ať už to jsou stavy prožívané matkou v období před porodem, ale i během porodu a po porodu – se ukládá do této partie. Ne tedy do mozku, ale zde. Pokud se při práci s dětským klientem, ale i dospělým, zaměří pozornost na tuto oblast, může to přinést úlevu jak psychickou, tak i úlevu od různých psychosomatických potíží. Diagnostikuji je stejnou formou jako Prvotní otisky – malá traumata nebo bloky na takzvaných rodových liniích. Způsob řešení je podobný, záleží na věku klienta a na jeho možnostech se do procesu zapojit.