Odpuštění - jak odpustit a proč?

Skoro každý v sobě nese nějaké neodpuštění. Někdy je to maličkost, třeba sourozenec, který nám jako dětem rozbil milovanou hračku. Jindy jde o psychické nebo fyzické ublížení od rodičů či blízkých. A z té rozbité hračky se v dospělosti někdy vyvine sourozenecká nenávist. Častými důvody našeho neodpuštění bývají rodiče, kamarádi, spolužáci, a velmi často také současní nebo bývalí partneři. Odpuštění – klíčový krok k vyrovnání se s bolavou minulostí.

Jak řekla slovenská spisovatelka Táňa Keleová-Vasilková: 

"Když někomu odpouštíte, neomlouváte tím jeho chování. Vaším odpuštěním pouze zabráníte, aby jeho chování zničilo vaše srdce."

Jak odpustit, když to nejde tváří v tvář?

Na odpuštění lze použít afirmace (pozitivní tvrzení), které najdete v knihách, časopisech, ale běžně stačí v duchu, sám v sobě, k tomu druhému pronést slova odpuštění. Pro někoho to může být bezvýznamná aktivita bez účinku, protože to neřekl tomu druhému do očí, ale věřte, že i toto pomůže. Někdy už ti, kterým je potřeba odpustit, nejsou mezi námi, a přece se lze s touto dávnou bolestí vyrovnat.

Pokud někomu něco neodpustíme, držíme v sobě negativní myšlenky a emoce, které mohou v těle způsobovat i onemocnění. Pak není bolavá jen naše mysl, ale i tělo. Hlavně však takové myšlenky a emoce ve formě negativní energie vyzařujeme ven. Setkáme-li se pak s někým, komu nemůžeme odpustit, aniž bychom cokoli vyslovili, on z nás náš postoj k němu podvědomě vnímá. Potom začne reagovat slovní nebo energetickou obranou. Tím prohlubujeme a potvrzujeme společnou starou bolest. Pak ta "rozbitá hračka" nemá řešení ani po letech.

Nejhorší vliv neodpuštění má ale na nás samotné. Zdravotní problémy, nepříjemné emoce a myšlenky plné nenávisti ubližují především nám samotným, hlavně my s nimi žijeme. Ten druhý o tom, co nás trápí, nemusí mít ani potuchy a žije si spokojeným životem.

Proto se snažte odpouštět a odpustit, přeneste se přes staré bolesti a křivdy a nenechte to zajít tam, kdy už ten, komu je třeba odpustit, tady nemusí být. A sice nikdy není pozdě, ale roky mlčení a vzájemné nenávisti jsou zbytečné. Pak bychom se mohli dostat k dalšímu tématu – lítosti, vině a neodpuštění sobě, s kterým žije také mnoho lidí.

Afirmace pro odpuštění:

Jednoduchá afirmace (pozitivní tvrzení) pro odpuštění druhému:

Milý/milá (doplňte jméno), odpouštím Ti tímto za vše, čeho jsi se na mně vědomě či nevědomě dopustil/a, a prosím tímto i Tebe, abys i Ty mně odpustil/a vše, čeho jsem se vědomě i nevědomě na Tobě dopustil/a já. Děkuji.

Často nemůžeme odpustit i sami sobě. Bývá problém si to přiznat, někdy si to ani neuvědomujeme. Mohou to být dávná selhání, neúspěchy, něco, co jsme udělali, nebo naopak neudělali.

Proto i afirmace pro odpuštění sobě:

Odpouštím si vše, čeho jsem se na sobě nebo druhých vědomě či nevědomě dopustil/a, všechny své nedostatky, chyby, selhání (můžete doplnit konkrétní situace). Většinou tato neodpuštění vznikla pod vlivem neznalosti, nevědomosti a událostí, na které jsem nebyl/a připraven/a, a je zbytečné tímto neodpuštěním ubližovat sobě nebo druhým.

Pokud to nefunguje a proces odpuštění si něčím blokujete, někdy je potřeba se na problém podívat hlouběji. V některých případech je potřeba akt odpuštění zopakovat, vzhledem k postupnému vyrovnávání se a vidění příčiny vzniku neodpuštění. Pokud se stále nedostavuje výsledek, bylo by určitě dobré vyhledat někoho, kdo vám z tohoto bludného kruhu pomůže dostat se ven.