Amygdala: Dobrý pomocník, ale někdy...

Amygdala je pojem, který můžete zaznamenat v medicínské, psychologické, ale i v různých esoterických metodách. Leží v přední části spánkového mozkového laloku a úzce souvisí s emocemi, jako je strach a agresivita. V amygdale sídlí emoční paměť, což znamená, že se zde ukládají vzpomínky na citové nebo emoční zabarvení našich dávných prožitků. Je to takový strážce našeho bezpečí, neustále srovnává to, co prožíváme teď, s tím, co jsme prožili v minulosti. Pokud něco vyhodnotí jako ohrožující, vyhlásí poplach, i když je hrozba pouze symbolická. Naše racionální mysl může reakci vyhodnotit jako neoprávněnou, ale amygdala ví své.

Poté přichází instinktivní reakce: uteč, bojuj, případně zamrzni nebo se zhrout. Tyto reakce máme uloženy už od pravěku. Intenzita této reakce závisí na intenzitě prožitku, temperamentu a povaze člověka. Pro nás nepříjemné a většinou i pro okolí nepřijatelné reakce lze nazvat "amygdalickým únosem", kdy jednáme zcela pod vlivem emocí a instinktů.

Co může vyvolat "amygdalický únos"?

Takzvaný amygdalický únos může vyvolat například partnerská hádka, kde cítíme pocit ohrožení našich hranic a našeho já (často může jít i o vzpomínku přenesenou od našich předků díky transgeneračnímu přenosu). Dále to mohou být existenční pocity ohrožení, nemoc, finanční nejistota, životní zátěž, životní změna a jiné.

Častým spouštěčem bývá i zaměstnání. Ačkoliv zde nelze čekat reakce na základní instinkty popsané výše, i pracovní zátěž, kritika nadřízeného, někdy i šikana na pracovišti, pocit bezmoci a hlavně nemožnost na tyto jevy reagovat zde vyvolávají reakce. Ty se navíc snažíme potlačovat, což vede k tomu, že se dostaneme do bludného kruhu našich emocí, reakcí a pocitů.

Jak s tím pracovat?

Pokud trpíte nepřiměřenými reakcemi na tyto a jiné jevy, řešení je možné, ať už psychologické, či psychiatrické. Řešení mohou najít i ti, kteří hledají pomoc s využitím alternativních nebo esotericky zaměřených metod. Koučink zde může být také velkým pomocníkem.

Řešením by podle mého nemělo být potlačování nepřiměřených reakcí například medikací, ale spíše pochopení a zpracování příčiny reakce. To znamená pracovat s dávnými událostmi, ale i zapojit naši vědomou složku, změnit naučené vzorce chování a naučit se zvládat dané reakce. Zde může být právě koučink samostatným řešením nebo doplňkem jiných postupů.