Vnitřní dítě - terapie, semináře

   Léčebné postupy jsou různé, od vizualizačních technik, afirmací, koučinkových přístupů, Bachova terapie lze v této terapii využít. Dají se použít i energetické techniky k uvolnění a uzdravení emocionální bolesti, které jsouuvnitř uloženy. Dalším bodem je práce s mentálními názory, dají se nazvat vnitřním rodičem, často jsou zde uloženy názory, které jsme slýchali od svých rodičů, např.: "Jsi..., nesmíš..., udělej...".

    Pokud jde o mé přístupy, tak se snažím techniky sestavit klientovi na míru, který přístup mu bude nejvíce vyhovovat. Zbavit jej emočních zranění, starých programů a již nefunkčních strategií, kterými se snaží starou bolest potlačit, vyhnout se jí a získat to po čem vnitřně touží.  

Co je vnitřní dítě

        Pokud Vás často trápí smutky, pocity prázdnoty, cítíte se vnitřně svázaní, míváte problémy přijmout sebe. V situacích kde se chcete chovat "moudře" se chováte jako malé dítě, nezvládáte své emoce, vnímáte své negativní vlastnosti, za které se mnohdy stydíte, ale jsou silnější než Vaše vědomá vůle se chovat jinak. Máte střety se svými dětmi, nedovedete je pochopit, jste na ně přehnaně přísní, ale i na sebe, máte problémy ve vztazích a mnohé jiné? Může být příčnou právě Vaše Vnitřní dítě.

      Vnitřní dítě je část naší osobnosti, která by měla být uvolněná, tvořivá a šťastná. V důsledku prožitků z dětství nebo dospívání se mohla tato dětská část oddělit od vědomé oblasti a zablokovat. Mohlo to způsobit ponížení, nezájem, posměch, situace v rodině, ztráta, násilí, přísnost nebo očekávání rodičů a hlavně jejich vzor. Vlivem těchto zkušeností se můžeme cítit různě, ale hlavně to není úplně komfortní. Můžeme se chovat tak, jak již bylo psáno výše, a tyto stavy mohou přicházet v situacích, které jsou podobné dávným dětským prožitkům. V situacích, kde je od nás očekáváno nebo i sami od sebe očekáváme zodpovědné "dospělácké" chování, které odpovídá věku, vzdělání nebo společenskému postavení se chováme jako "malé dítě". Často za to býváme okolím kritizování nebo se sami za své reakce stydíme. Vnitřní dítě chce být šťastné a spokojené, ale mnohdy nás může brzdit ve změně, protože se bojí dalšího podobného zranění, které již někdy prožilo nebo budoucnosti, kde bude šťastné. Je pak pro něj někdy "jistější§ zůstat v současné bolesti. Hlavně se v těchto pro něho ohrožujících situacích neumí chovat "dospěle", ale reaguje dětským přístupem (závist, strach, sebetrestání, úzkost, sebepotlačení, agresivita a mnohé jiné).