Metoda Traumatické a regresní mapování

24.06.2020

       Životní mapa. Náš život se ubírá cestou, která je plná míst a životních křižovatek, kde zažijeme nějakou zkušenost, setkání. Někde se cítíme komfortně, někde zažijeme bolestivou emoci. Prožitá situace nás může ochromit nebo naopak posílit. Nemusíme si ani uvědomovat hloubku těchto prožitků, to jak nás hluboce zasáhly. Často přichází následně pocit, že jsme na stejném místě byli a že opět zažíváme to, co kdysi. Pokud nebyla předešlá zkušenost moc dobrá a nevyrovnali jsme se s ní, naše vidění a prožívání světa se zhoršuje. Tak nějak zjednodušeně vzniká trauma. Přijde-li do naší cesty důležitá křižovatka, volíme (vědomě i nevědomě) další směr podle míst a zkušeností, které jsou za námi. Může být cesta úspěchu, ale často spíše cesta úhybná, s představou, že už to "zlé" na ni znovu nezažijeme. Opak bývá pravdou.

Někdo má to štěstí, že své životní cestě "mapě" rozumí. Následně má vliv na svůj život a z bolavých míst se umí poučit. Pro mnoho lidí je jejich životní cesta spíše mapou slepou a život s nimi vláčí neznámo kam. Nerozumí proč se stejné stále opakuje, co jim to chce říci. Proč se nedaří, proč se mnoho nepříjemných věcí opakuje a někdy třeba přijde do cesty nemoc nebo jiná zkouška. Zkušenost, prožité trauma nikam neschováme, ani se mu nevyhneme. Vždy o sobě nějakou formou dá vědět.

Tato metoda pomáhá dát jednotlivým místům v mapě života význam, umožňuje je seřadit, poučit se, udělat změny, zbavit se vlivu nepříjemných zkušeností - traumat na život a otevřít se opět životu. 

Co je vlastně trauma?

        Většina si jako trauma představí důsledek nehody, přepadení, život ohrožující situace, ztráty. Případně prožité zneužití, sexuální agrese, domácí násilí a jiné. S tím se dá souhlasit, ale z praxe mohu říci, že trauma nebo posttraumatické stavy jako následek nepříjemného zážitku jen velmi těžko změříte. Co člověk to jiný práh bolestivosti, to jiné vnímání zatěžující situace. Pro někoho je traumatem těžká nehoda, pro někoho pouze rozbitá hračka sourozencem z dětství. Věřte, že oba dva si mohou zbytek života nést různé nepřiměřené reakce, pocity úzkosti, bolesti a jiné stavy. Pro někoho "maličkost", zanedbatelná událost, pro někoho zkušenost, která zásadně ovlivní a omezuje další život.

        Není důležité poměřování hloubky traumatu, ale spíše jak jej řešit. Trauma nebo posttraumatické stavy se mohou projevovat zdravotními problémy, psychickými stavy, neustále se vracejícími bolestnými vzpomínkami, vnitřními limity a třeba zmiňovanými nepřiměřenými reakcemi na nějaké podněty. Projevem mohou být i různé fyziologické projevy. Na řešení traumat a posttraumatických stavů je mnoho návodů, věnuje se jim i medicína. Nechci zde v žádném případě soutěžit s lékařskou vědou. Spíš se snažím být doplňkem nebo alternativou jiných postupů.

Trauma a traumatické mapování:

           Traumatický prožitek může způsobit zranění nejen na těle, ale i stopy v psychické, emoční nebo energetické oblasti nebo v limbickém systému plodu nebo novorozence. Do těchto úrovní nemusí všechny metody dohlédnout. Pokud zůstanou nezpracované, dávají časem o sobě trvale nebo v určitých intervalech vědět. Běžně je vyvolá podobná situace, připomenutí původní zkušenosti a dochází tím k další tzv. retraumatizaci. Člověk se pak může dostat do stavu, kdy jej tato podobnost vyvádí z míry víc a víc, případně se přidají další prožitky, které tento stav a jeho průběh potvrzují. Vědomě se pak člověk začne těmto prožitkům vyhýbat, začnou se zužovat životní možnosti a život se stává přinejmenším méně komfortní. Možnost najít, pochopit a následně zpracovat umožnuje právě metoda Traumatického mapování. Pomáhá vyrovnat se s těmito negativním "záznamy", díky jinému pohledu na trauma. A to buď samostatně nebo jako doplňková metoda k jiným terapiím. 

Jaké jsou nejčastější důsledky traumatické zkušenosti?

         Náš obranný systém je nastavený k útoku nebo útěku. Bylo by na dlouho popisovat reakce těla, hormonálního nebo energetického systému, které slouží k zvládnutí nebezpečné situace. Dnešní doba nám mnohdy neumožnuje takto se s pocitem ohrožení vyrovnat. Jako ohrožení můžeme vnímat kromě fyzického napadení, útoku, zneužití, nehody nebo úrazu i špatnou zprávu (smrt někoho, informace, že trpíme nevyléčitelnou nemocí), dále pak šikanu ve škole, na pracovišti, nevěru, ponížení, odmítnutí, zradu, ztrátu milovaného člověka nebo něčeho důležitého. Asi byste doplnili i jiné. Zde není možné utéct nebo bojovat a stav tak vyřešit. Spíše dojde k zhroucení, zatuhnutí nebo znehybnění. Často je tato stopa po traumatu a následná "nevybitá" reakce horší než samotný prožitek. 

         Další oblastí, kterým se je možné metodou věnovat a má časté a zásadní dopady na život je Prvotní - limbický otisk. Je to traumatizující zkušenost z prenatálního, postnatálního období a z porodu. Tyto traumatické zkušenosti, kdy plod nebo dítě vnímá svět pocity, kterým až později lze přiřadit emoční nebo myšlenkový význam jsou neuvědomovanými tvůrci života v dospělosti. Tím, že jsou neuvědomované, bez mentální vzpomínky jsou poměrně zásadní a při jejich objevení i velmi překvapující. Více o Prvotním otisku naleznete zde.

         Pokud člověk  v důsledcích traumatické zkušenosti uvízne,  a má to pro něho další dopady. Trauma se postupně prohlubuje a zasahuje další oblasti života. Hormonální systém zůstane trvale nastartovaný a připravený k reakci, emoční systém nás emočními prožitky chrání. Organismus a další systémy zůstanou zaměstnány pouze touto situací a na ostatní už nezbývá prostor. Běžně se stává, že opakujícími se nepříjemnými prožitky vznikne v mozku pravidlo - mentální program. Toto pravidlo říká, že to takto v životě je a jinak to nebude, což může způsobit další vnitřní beznaděj. I s tímto může Traumatické mapování pomoci. Spojuje koučinkový přístup, sebemotivační cvičení, v případě potřeby reflexní masáž, emoční tejpování nebo Bachovu terapii. Tento pohled na trauma je velmi zjednodušený a každý klient potřebuje individuální řešení.