Sekundární trauma

18.03.2021
Sekundární trauma
Sekundární trauma

Sekundární trauma - odezva na vystavení traumatu u jiné nebo jiných osob

Slyšeli jste již tento pojem? Nechci psát jen o těchto traumatech, ale tento problém je momentálně celkem aktuální a možná je blíže, než sami tušíme. Navíc je dobré mít tuto informaci, může potkat vás nebo někoho v okolí a díky tomu můžeme těmto lidem porozumět, sdělit jim, že situace má řešení.

Sekundární trauma vzniká převážně u tzv. pomáhajících profesí. Záchranáři, lékaři, zdravotní sestry, psychologové, pracovníci v sociální ch službách a jiní. Může vzniknout i u člověka, který je součástí života někoho, kdo prožil trauma a jeho současný život je plný jeho důsledků. Může to být nemoc, zranění, nehoda. Tedy pro osoby pečující.

Tyto traumata bývají opomíjeny, ale jsou poměrně častá, jsou podobná Posttraumatické stresové poruše. Řekl bych, že jsou spíše všeobecně označovány jako vyhoření - syndrom vyhoření.

Jak se sekundární trauma projevuje? Bývá problém, že postižený člověk si jej nechce přiznat, únavu z profese bere jako selhání, slabost. Přeci nemůže mít trauma z povolání, které jej naplňuje a je jeho posláním. Tento člověk dlouhodobě vystavovaný traumatu se projevuje obrannými strategiemi a emočními reakcemi. Například stavy beznaděje, neustálá bdělost, závislost, cynismus, pocity viny, vyhýbání se něčemu, neschopnost naslouchat. Často to bývají strachy, hněv, vyčerpání a zdravotní problémy.

Je nutné říci, že i tato forma traumatu má řešení. Je třeba si tento stav připustit, začít vnímat co tělo svými projevy říká, začít poslouchat sám sebe a následně začít sekundární trauma řešit. Moc neslouží řešit jen důsledky a pokračovat v zaběhnutém stylu. Účinné je zaměřit se na to, co k dané situaci vedlo, proč se člověk rozdal, co jej vede být nejlepší, nepostradatelný a jiné. Někdo se diví, že předpoklad ke vzniku traumatu, chcete-li vyhoření leží někde dávno v dětství nebo dospívání.