Sebehodnota versus sebevědomí

23.09.2019

      Mnoho lidí si tyto dva pojmy vykládá jako významově stejné, je tam něco podobného, ale každý znamená něco jiného.

      Sebehodnota - je vědomí vlastních hodnoty, toho kdo jsem, kam patřím, co si zasloužím, jaký jsem. Formuje se přirozenou cestou v prvních letech života (vnímáním svého okolí, zkušenostmi, přebíráním vzoru od rodičů), maximálně však do 6 let života. Zásadní vliv na sebehodnotu má prostředí kde dítě vyrůstá, to je rodina, to jakou sebehodnotou oplývají rodiče nebo členové rodiny a další autority, které mají na dítě zásadní vliv. Dále ovlivňuje, jak je dítě přijímáno v rodině (jestli je vítané,bylo chtěné, jak je viděn jeho intelekt, tvořivost a mnohé jiné), ale i v širší společnosti. Další vliv má, jestli má dostatek materiálních věcí, počínaje jídlem, hračkami, ale i penězi. Zásadní je i postavení mezi sourozenci, pokud je některý sourozenec upřednostňován (chválou, odměnou, přítomností, obdivem) nebo předkládán jako vzor.

     Nemalou roli zde mají i vrozené povahové vlastnosti, například v typologii Enneagram jsou některé typy náchylnější k vytvoření nižší, či vyšší sebehodnoty, pro některé tato špatná zkušenost může být výzvou, každého pak případná nižší sebehodnota ovlivní jinak, jinak s ní bojuje, snaží se jí posilovat nebo odmítat.

     Sebevědomí - sebevědomí si naopak budujeme v průběhu života, ale v období spíše od 5-6 let a během celého života. Posiluje a buduje jej zkušenost a úspěch ve škole, sportovní výsledky, dosažení titulu, pracovního nebo společenského postavení, finanční postavení. Splnění životních snů a jiné. Vzniká pod vlivem naší představy o sobě, často ale ovlivněnou vlastním Egem nebo názorem okolí, což víme, Ego může někdy mít "velké oči", zrovna tak rodiče, kteří se v dítěti vidí a realizují si přes něj své nesplněné sny.

      Je vidět, že tyto 2 vlastnosti jsou si podobné, trochu rozdílné, ale co je důležité, vzájemně se doplňují. Co je důležité, často "uměle" vytvořené sebevědomí díky vnějším zkušenostem brání v dospělosti k uzdravování a budování zdravé sebehodnoty. Pokud se v dětství zdravě sebehodnota nezformovala a my si prostě "myslíme", že jsme dokonalí, máme ve všem pravdu, nemáme žádný problém nebo slabou stránku, může tento rozpor sebehodnoty a sebevědomí být příčinou psychických problémů, změn nálad, spouštěčem emocí, nevyváženými vztahy, zvýšenou potřebou budování a prosazování svého Ega. Jednoduše řečeno vnitřní absence sebehodnoty nás v dospělosti občasně, někoho trvale prostě doběhne, táhneme jí sebou jako svůj stín a pokud místo na sebevědomí nezapracujeme na vyšší sebehodnotě, těžko nalezneme vnitřní klid, harmonii a opravdovou spokojenost se sebou, kvalitnější vztahy a mnohé jiné.