Dětské trauma - trauma z dětství

Dětské trauma a trauma z dětství může mít mnoho podob, i skrytých. Traumatem bývá nazývána událost, která způsobila psychické zranění, nějakým způsobem poznamenala duševní stav člověka. Bývají to nehody, úrazy, ztráty, opuštění, zneužití a mnohé jiné. U těchto traumatických událostí si většinou na samotnou událost pamatujeme, uvědomujeme si i posttraumatické reakce na ní. Pokud se rozhodneme s tímto vyrovnat, dá se říci, že se s tím lépe pracuje, protože je možné pracovat s konkrétními prožitky.

Opomíjeny nebo neuvědomovány bývají traumata, která vznikla při porodu, v prenatálním nebo postnatálním věku, které neprovázel zásadní fyzický prožitek, dále zátěžové situace provázené emočními prožitky nebo i traumata předávaná v rodových liniích. Tyto traumata zahrnuji do kategorie Prvotních otisků, o kterých jsem zde již psal. Jsou spouštěčem nežádoucích reakcí na různé situace, reakcí nejen emočních, ale i fyzických, s dopadem na všechny oblasti života. I zde bývají důsledky na prožitek ve formě útoku, útěku nebo zamrznutí, jako u běžných traumat, ale je možné zde najít i zhroucení, zahlcení, pád a jiné. Je smutné, že tyto reakce bývají často přiřazovány k povahovým rysům. Je prostě výbušný, uzavřený, pasivní, neklidný, špatně se učí, neumí jednat s lidmi. Zajímavé u práce s Prvotními otisky je to, že zohledňují souvislost emocí, mysli, duševní oblasti a fyzického těla.

Na závěr je důležité říci, že i s těmito jevy se dá pracovat nejen u dětí, ale mohou zkvalitnit jejich zpracováním život i v dospělosti. To, co si myslíme, že je součástí nás nebo součástí našich dětí a je neměnné, má často řešení.